Bunkr v Romano voďi

19.06.2021/ V aktuálním čísle Romano voďi najdete článek o bunkráckých aktivitách. Děkujeme :)

V aktuálním čísle časopisu Romano voďi najdete článek o bunkráckých službách a aktivitách. Děkujeme! :) Aktuální vydání časopisu Romano voďi je možné získat zde.


 

„Když jsem poprvé slyšela slovo „Bunkr“, myslela jsem si, že to bude opravdu bunkr, takový ten, co si postavíte z ledasčeho. Nenapadlo mě, že to bude klub, kde se dají hrát hry, vyblbnout se, ale taky se vyzpovídat, když nám je nejhůř,“ vzpomíná na dobu, kdy začala navštěvovat nízkoprahový Klub Bunkr Třinec, dnes jednadvacetiletá Anička.

Organizaci Bunkr, která nízkoprahový klub provozuje, založili před 18 lety Roman Brzezina, Renáta Turoňová a další nadšenci. „Začalo to otevřením prvního klubu, který Roman a Renáta vybudovali v Třinci s motivací poskytnout prostor a podporu těm dětem a mladým lidem, kteří pocházeli z komplikovaného zázemí,“ přibližuje metodička Bunkru Nikola Wawrzyková. Aktivity se však začaly brzy rozšiřovat - dnes už Kluby Bunkr působí ve třech městech - v Třinci, Bohumíně a Novém Jičíně - a doplňuje je také terénní forma služeb. „Smyslem naší práce bylo a stále je podávat dětem a mladým lidem pomocnou ruku, vyslechnout je a hledat řešení jejich problémů," říká Wawrzyková.

„Když jsem nastoupila do Klubu Bunkr, bylo mi necelých 14 let. Dozvěděla jsem se o něm od jedné kamarádky, která tam už chodila. Mám na něj hodně krásných vzpomínek, například jak jsme slavili Mikuláše, jezdili na fotbalové turnaje, na přespávačky nebo na vaření výborných jídel. Bunkr mi hodně pomohl jak s přípravou na závěrečné zkoušky, tak s problémy, co jsem měla doma, a za to jsem moc vděčná hlavně pracovnici Nikol a taky Terce,“ přibližuje Anička.

V Bunkru také rádi podporují mladé, kteří chtějí být aktivní, mají nápad a hledají možnosti, jak ho realizovat – třeba prostřednictvím sdílené Hudební zkušebny Bunkryt, která poskytuje zázemí mladým, začínajícím kapelám nebo Studentskému týmu, který sdružuje aktivní studenty třineckých středních škol. Studenti v rámci Studentského týmu každý rok připravují Studentský ples, který si za svou 15 letou historii vybudoval v plesové sezóně pevné místo a je mezi mladými lidmi velmi oblíbený.

Bunkr byl také 15 let součástí dobrovolnického programu Evropský sbor solidarity (dříve EVS, později Erasmus+) – jako hostitelská organizace mezinárodních dobrovolníků. Za tu dobu přivítala 45 dobrovolníků z 18 zemí světa, kteří se zapojili do práce v jejích službách.

Nám to není jedno

„Snažíme se dělat věci jinak. Soustředíme se na prevenci, vidíme větší efekt v řešení příčin problémů než jejich následků. Považujeme také za důležité upozorňovat na jevy, které jsou ignorovány nebo tiše tolerovány společností. Prostřednictvím programů primární prevence přicházíme za dětmi a mladými lidmi do škol a otevřeně s nimi komunikujeme o rizicích dospívání,“ přibližuje metodička s tím, že prevenci organizace orientuje také směrem k veřejnosti. Naposledy například prostřednictvím kampaně „Nám to není jedno“, kterou Bunkr realizoval jako partner společně se statutárním městem Třinec. Kampaň chtěla upozornit na tichou toleranci veřejnosti ke kouření a k pití alkoholu dětmi a mladými lidmi.

V roce 2013, kdy měla organizace již 10 let zkušeností v oboru sociální práce s dětmi a mladými lidmi, vstoupila v platnost novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí (SPOD). Jednou ze zásadních novinek byl nový systém podpory pěstounských rodin pomocí tzv. doprovázejících organizací. Odbor sociálních věcí v Třinci se na Bunkr obrátil s dotazem a výzvou, zda by nezvážil rozšíření svých služeb o pověření k výkonu SPOD.

„A tak již 8 let doprovázíme pěstounské rodiny a pořádáme i vzdělávací akce. Náš tým dlouhodobě spolupracuje s téměř 30 rodinami. S respektem je podporujeme a doprovázíme při vytváření zdravě fungujících náhradních rodin,“ říká Wawrzyková.

Lidem z organizace nebyla lhostejná ani místní komunita, obzvláště ta, která nemá stejné životní podmínky jako většina společnosti – zaměřili se proto i na komunitní práci a převzali od statutárního města Třince provoz Komunitního centra Borek.

„Komunitní centrum je místo s lidmi s dobrým srdcem, kde trávíme společný čas vzděláváním se, hraním her nebo jen tak kecáme. Komunitní centrum mi moc pomohlo se školou. Rodiče chtěli, abych se vyučila kadeřnicí, ale já jsem vždy věděla, že chci pracovat s lidmi, ale nevěděla jsem kde. V Komunitním centru Borek jsem měla hned dva vzory - pracovnice, které mě inspirovaly, a já si řekla, že chci být jako ony,“ vypráví šestnáctiletá Aneta. Díky své píli a pomoci pracovnic začala studovat obor sociální činnost a po maturitě by ráda pokračovala na pedagogické fakultě. „Jsem hodně ráda za víkendovky, které komunitko organizuje, protože jsem se tam sblížila s rodinou, trávili jsme tam spolu čas a účastnili se různých aktivit. Bunkr mě naučil více důvěřovat lidem, i mimo tuto komunitu,“ dodává Aneta.

Prevence i podpora

„Naše zařízení můžete znát pod pojmem nízkoprahový Klub Bunkr Třinec, ale oficiálně jsme sociální službou nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Naši činnost, jak v Třinci, tak i v Bohumíně a Novém Jičíně soustředíme na děti a mladé lidi, kteří se nachází v nesnadných životních situacích a hledají dospěláka, který je vyslechne, poradí jim a nesoudí jejich průšvihy,“ představuje zaměření klubu Wawrzyková.

Mezi jeho klienty jsou děti a mladí lidé, kteří pocházejí z komplikovaného rodinného zázemí, mají třeba problémy ve škole, ve vztazích nebo se dostali do konfliktu se zákonem. Často to jsou mladí lidé, kteří se nudí, tráví svůj volný čas na ulici a vymýšlí si riskantní zábavu nebo experimentují s návykovými látkami. „Naše nízkoprahové kluby jsou především preventivními službami, které zabraňují prohlubování problémů dětí a mladých lidí. Naši pracovníci dětem poskytují podporu, informace, nabízí jim pomoc, snaží se pozitivně ovlivňovat jejich životní styl a hodnoty tak, aby úspěšně zvládli cestu z dětství do dospělosti,“ vysvětluje.

Klub v Třinci funguje od roku 2003 a je určen dětem od 11 let. Jeho pracovníci s klienty často řeší vztahy s vrstevníky, v rodině nebo nově vznikající partnerské vztahy. Svěřují se s problémy, které mají ve škole. „Společně objevujeme jejich talent a snažíme se je v jejich zájmech podporovat. V klubu je i technické vybavení, které doma nemají a mohou ho využívat. Nebo prostě jen přijdou, když se chtějí někde schovat a odpočinout si,“ říká Wawrzyková.

Nové výzvy

Během pandemie, která zásadním způsobem ovlivnila činnost organizace, bylo potřeba se popasovat s mnoha novými situacemi a přizpůsobit provoz všech sociálních služeb a aktivit podmínkám nouzového stavu. Změna se projevila i v potřebách klientů.

„Velkým problémem našich klientů bylo zvládání distanční výuky v době uzavření škol. Na všech našich pobočkách, a dokonce i v terénu - tedy přímo na ulici, jsme se věnovali doučování. Díky dárcům jsme zajistili notebooky pro ty děti, které neměly potřebné technické vybavení pro výuku na dálku, zajistili jsme pro klienty otevřenou wi-fi, tiskli jsme dětem materiály do školy. Ve všech našich službách jsme hledali nové formy práce, začali jsme více využívat on-line prostor, s klienty našich služeb jsme byli často v kontaktu přes sociální sítě a pomáhali jsme jim vyznat se v tom, co se děje doma, ve škole, v jejich komunitě i v celé společnosti,“ přibližuje Wawrzyková.

Klientům pracovníci předávali i relevantní informace, pomáhali předcházet panice. Do pomoci druhým se zapojili i někteří z obyvatel lokality Borek – v komunitním centru Borek se díky aktivitě místních a podpoře dárců podařilo vytvořit šicí dílnu. Roušky a zdravotní ochranné pomůcky, které vyráběly místní ženy, se pak distribuovaly i do nemocnic, policii a dalším potřebným institucím i jednotlivcům. V praxi se tak ukázalo, že oblíbenému mottu komunitní práce „Pokud lidé chtějí změnu, mohou ji provést“ – při troše vůle nic nestojí v cestě.